Kambodža – třídenní návštěva Angkoru

Čekal nás dlouhý a náročný den, protože v Kambodže bylo zrovna období sucha, a i když je pro ni listopad jeden z „nejstudenějších“ měsíců, neminul den, kdy by nebylo nad 30°C a na nebi by byly mraky ☀️ Byla teda potřeba vzít si s sebou dostatek tekutin a opalovacího krému. Navíc jsme věděli, že pokud budeme chtít navštívit chrámy, musíme se na to vhodně obléci. To znamenalo alespoň tričko s krátkým rukávem a kalhoty či sukni minimálně pod kolena. Později jsme však zjistili, že strážci chrámů, kteří mají mimo jiné dohlížet na dodržování vhodného oblečení a do chrámů nevhodně oblečené lidi nepouštět, svoji práci až tak vážně neberou.

S hotelem jsme byli domluveni, že dnes (22.11.) projedeme tzv. malý okruh, který navštěvuje nejvíce lidí („půjčení“ řidiče na celý den nás vyšlo na cca 370 Kč, přitom nikdo neřešil, jestli s námi řidič stráví pouze dvě hodiny nebo hodin dvanáct). Vyžádali jsme si tuk tukáře Vandyho, protože nám byl už od první chvíle velmi sympatický, a dohodli jsme se, že se sejdeme v sedm hodin ráno. Vstávali jsme proto už v šest, abychom se stihli nabalit a posnídat.

Snídaně byla podávána v hotelové restauraci a byla formou bufetu. Výběr byl opravdu bohatý a každý den jsme se div nepřejedli! Z nápojů byly k dispozici čaj, káva a džusy z čerstvého ovoce (většinou z jablek, ananasu, pomerančů), z teplých jídel pak vajíčka (ať už míchaná nebo ve formě volských ok), párky, fazole, různé směsi zeleniny, houby, rýže s vejcem nebo kuřetem, kdo chtěl, hotelový personál mu udělal i omeletu se zeleninou, houbami a šunkou nebo teplé lívance přelité medem, cukrovým sirupem nebo marmeládou 🥞 Ze studených jídel se dalo vybrat z různých druhů zeleninových salátů či z čerstvého ovoce (většinou z malých banánů, dračího ovoce, melounů nebo ananasu), k dispozici bylo i mléko a několik druhů müsli, různé druhy čerstvého pečiva a sladké pečivo jako koláče, koblížky, croissanty nebo buchty.

Po vydatné snídani jsme nastoupili do tuk tuku a začali se těšit na chrámové dobrodružství. Nejprve jsme se však museli zastavit zakoupit vstupenky do návštěvnického centra, které bylo na okraji Siem Reapu a dál od komplexu Angkor. Když jsme posléze uviděli hordu čínských a korejských turistů, začali jsme se bát, že si vystojíme nejméně hodinovou frontu. Naštěstí, v centru mají několik pokladen, které jsou rozděleny podle toho, kolika denní vstupenku si chcete pořídit. My jsme si řekli, že by byla škoda vidět Angkor pouze z rychlíku 🚄 a chtěli jsme třídenní lístek. U této pokladny žádný turista nebyl, takže jsme měli pořízeno za pár chvil. Většina lidí si kupuje jednodenní vstupenku, musí pak počítat s dlouhou frontou. Třídenní vstupenka nás vyšla na cca 1500 Kč/osobu a dobré bylo, že jsme ji mohli využít po jednotlivých dnech, čehož jsme i využili (v rámci platnosti celé vstupenky). Navíc, měli jsme vstupenku na míru – u okýnka pokladny nás vyfotili webkamerou a naši fotku pak na vstupenku natiskli.

• 

• 

• 

Cesta tuk tukem nám od návštěvnického centra do Angkoru zabrala asi půl hodinku. Při vjezdu nám zkontrolovali vstupenky 🎫 a procvakli konkrétní návštěvní den. Pak nás Vandy zavezl k hlavnímu a nejzachovalejšímu chrámu Angkor Wat. U vstupu se potulovalo kolem několik místních průvodců, kteří nabízeli provedení chrámem a osvětlení jeho historie. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejznámější chrám, rozhodli jsme se jednoho takového průvodce zaplatit a něco se dozvědět (doba prohlídky s výkladem trvala hodinu a půl a zaplatili jsme za ni cca 450 Kč). U dalších chrámů jsme už průvodce nevyužívali (pokud už máte nějaké povědomí, není to dle našeho názoru třeba).

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

S Vandym jsme byli domluveni tak, že nás vždy čekal před chrámem nebo nám řekl, že bude čekat na druhé straně (většina chrámů má čtyři vstupy odkazující na světové strany). Kolik času jsme v chrámech strávili mu bylo celkem jedno. Co jsme vypozorovali u ostatních tuk tukářů, čekání na turisty si krátili odpočíváním v houpacích sítích, které si natáhli do tuk tuku nebo mezi stromy, nebo povídáním si s ostatními.

U komplexu Angkor Wat se nám však stalo, že jsme nemohli náš tuk tuk s Vandym vůbec najít (před Angkor Watem čekalo na své pasažéry desítky tuk tuků, a všechny nám ze začátku přišly stejné). Po několika minutách zoufalého hledání v pařáku jsme Vandymu nakonec zavolali (uf, ještě že nám před jízdou předal svou vizitku). Třicetisekundový hovor nás vyšel na neuvěřitelných 70 Kč. I Vandy zřejmě poznal, že nejsme zrovna nejlepší hledači, takže příště nám vždy přesně ukázal na místo, kde bude čekat, a když nás viděl, už z dálky na nás mával 👋

Další naší zastávkou byl rozsáhlý komplex Angkor Thom, kde jsme navštívili chrámy Bayon, Baphuon a Terrace of the Elephants. Chrám Bayon byl opravdu „narvaný“ k prasknutí turisty (hlavně čínského a korejského původu, a jak nám sdělil náš průvodce v Angkor Watu, ani v Kambodže je nemají v lásce, jelikož se neumějí chovat, čehož jsme byli několikrát svědky). Od ostatních chrámů se odlišoval podobou svých chrámových věží. Ty totiž mají vytesány kamenné hlavy, jedna hlava na každou světovou stranu. Ke chrámu Baphuon pak vedl dlouhý kamenný most – kdysi se totiž okolo chrámu nacházelo jezero. Co se týká Terrace of the Elephants, nejedná se o žádný chrám, ale přesně jak název napovídá, o dlouhou terasu zdobenou sochami slonů 🐘

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jelikož bylo opravdu úmorné horko, ani jsme neměli chuť na teplé jídlo. Místo obědu nebo když už jsme se cítili vyčerpaní, jsme si celkem rychle navykli na vodu z čerstvého mladého kokosu 🥥 Cena za jeden kokos byla cca 23 Kč, takže opravdu levný oběd 🙂 Navíc, prodavači kokosů byli na každém rohu, nestálo nás to tedy ani žádnou námahu. Užívali jsme si taky každou jízdu na tuk tuku, byť krátkou, kdy nás chladil vzduch okolní džungle.

Náš okruh jsme pak zakončili prohlídkou chrámů Chau Say Tevoda, Ta Keo, Ta Prohm a Banteay Kdei. U těchto chrámů (na rozdíl od předchozích) začínala hustá, neprostupná džungle už za jejich kamennými zdmi. Bylo zde i o poznání méně lidí než u jejich slavnějších „bratrů“.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vliv přírody byl nejvíce vidět u chrámu Ta Prohm, který byl ponechán v „původním“ zpustlém stavu. Našli jsme zde mnoho stromů, které doslova „požíraly“ jeho obrovské kamenné stěny. Tyto fascinující scenérie zřejmě učarovaly i režisérovi akčního filmu Lara Croft: Tomb Raider (s Angelinou Jolie). Část filmu se zde proto i natáčela. Když jsme tedy výše tvrdili, že je zde méně návštěvníků, rozhodně to neplatí pro chrám Ta Prohm. A pokud lze vůbec vytvořit žebříček nejkrásnějších chrámů celého Angkoru, Ta Prohm by u nás byl na prvním místě.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Po brzkém vstávání, náročných prohlídkách a nespočítaně překonaných schodech už jsme se těšili na trochu odpočinku a hlavně na dobré jídlo. K tomu nám opět výborně posloužila hotelová restaurace. Předchozí den jsme si navíc prozřetelně naordinovali a objednali celotělovou aromatickou masáž, která se nám teď velmi hodila 💆 Samotná masáž trochu netradičně proběhla přímo v našem hotelovém pokoji. Trvala hodinu a stála cca 300 Kč/osobu, no neberte to.

• 

• 

Další den jsme si opět „vypůjčili“ tuk tukáře Vandyho a rozhodli se projet tzv. velký okruh (tentokrát nás vyšel řidič na cca 440 Kč, předpokládáme, že velký okruh je dražší pouze kvůli větší vzdálenosti, protože jsme na něm strávili cca 7 hodin). Dodnes si nejsme zcela jistí, jak to vlastně s okruhy je, protože u velkého okruhu jsme už znovu neprojížděli předchozí chrámy (jestli to je tím, že se předpokládalo, že znovu už nebudeme chtít chrámy vidět, nebo jsou součástí velkého okruhu opravdu jen ty vzdálené chrámy, to nevíme).

Po předchozím okruhu jsme věděli, že před námi bude další náročný den. Vzali jsme to tedy trochu jinak – s Vandym jsme se domluvili, že vyjedeme až ve 12 hodin a v Angkoru pobudeme až do západu slunce 🌇 Posilnili jsme se na to mangovým salátem s krevetami a melounovým gazpachem. Na další horký den zn. ideál!

Postupně jsme tedy navštívili vzdálenější chrámy, kde příroda opět ukázala svoji sílu, a musíme uznat, že polorozpadlé chrámy, na kterých už vesele bují vegetace, mají své kouzlo, a nám se líbily víc. Jeden z takových byl chrám Preah Khan s nedalekým výhledem na jezero, kde se zhruba uprostřed ukrýval chrám Neak Pean. Jeho zajímavostí je, že se jedná o zatopený chrám. V chrámu Ta Som se nám naskytly podobné scenérie jako v chrámu Ta Prohm, jen s tím rozdílem, že Ta Som byl mnohem skromnější co do rozlohy a majestátnosti. Jedna z jeho chrámových věží pak nesla podobné kamenné hlavy jako věže chrámu Bayon. Naší poslední zastávkou byly chrámy East Mebon a Pre Rup. Vzhledem k tomu, že se nacházely v těsné blízkosti, byly si velmi podobné. V posledním jmenovaném jsme pak pozorovali západ slunce nad divokou džunglí.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Slunce začalo zapadat po půl sedmé, do hotelu jsme se už vrátili za úplné tmy. A jak už u nás bývalo zvykem, v restauraci jsme si dali vydatnou večeři (cena jídel se totiž pohybovala od nějakých 120 Kč do 250 Kč, pokud jste si tedy nechtěli dávat „západní speciality“ jako hamburger nebo fish&chips, které byly podstatně dražší, ale pro taková jídla jsme tam přece nejeli). A k dobrému jídlu i dobré „české“ pití 🍺Veru si celou dobu ujížděla na vynikajících fresh šťávách (sklenice za cca 50 Kč) – z melounu, marakuji, ananasu či limetky.

• 

• 

Pro tuto chvíli nám dva dny plné chrámů stačily, takže následující den jsme se vydali k vodopádům. Nechtěli jsme však nechat propadnout celkem drahou vstupenku, takže jsme se ke chrámům vrátili hned další den. V hotelu jsme si opět zamluvili řidiče Vandyho a domluvili se na devět hodin ráno (tato trasa nás vyšla na cca 800 Kč).

Tuk tukem jsme vyrazili do nejvzdálenějšího chrámu naší trasy, a sice do chrámu Banteay Srei. Cesta nám trvala cca hodinu a půl a mohli jsme shlédnout žití obyčejných Kambodžanů. Jejich skromné příbytky se podobaly spíše chýším vystavěných na dřevěných kůlech (to kvůli záplavám v době dešťů). Střechy byly často z vlnitého plechu. Před svými domy pak lidé často vyráběli (dlouhým vařením mízy z cukrové palmy) a následně prodávali cukr nebo pletli košíky z palmového listí. Všude se potulovali vyhublí psi. A ve všem tom prachu a vedru visela upečená kuřata .

Chrám Banteay Srei nebyl vůbec rozlehlý, ale byl obklopený přírodou – částečně lesem, částečně políčky, kde se pásli vodní buvoli 🐃 Chrámové věže byly bohatě zdobené, vliv hinduismu byl markantní. Po prohlídce jsme jeli navštívit chrám Phnom Bakheng.

Ke chrámu se muselo jít cca 2 km pěšky do kopce, ale cesta vedla lesem, takže jsme se i ochladili. Zhruba v třetině naší cesty nás míjel jeden ze strážců chrámů na motorce a nabízel nám, že nás sveze až nahoru za nějakých cca 50 Kč. To jsme s díky odmítli 🙃 Chrám se nicméně nacházel uprostřed rekonstrukce, takže jsme z něj moc neměli. Našli jsme zde ale krásný výhled na slavný Angkor Wat a otisk Buddhovy šlápoty. Co už se nám ale nelíbilo, byly turistické jízdy na slonech. Jedna taková vedla právě do tohoto chrámu. Slony jsme potkali dva a nebyl to pěkný pohled… Naštěstí, Kambodža přislíbila, že jízdy na slonech od příštího roku zakáže 🚫

Naší poslední zastávkou byla skupina chrámů nazvaná Roluos (podle stejnojmenné blízké vesnice), která je zapsaná i v seznamu UNESCO. Těmito chrámy z předangkorské éry jsme ukončili naše třídenní putování po Angkoru. A jelikož víme, že Kambodža je opravdu chudý stát, domluvili jsme se, že Vandymu přilepšíme (přece jenom s námi strávil dost času a zastavoval nám dle naší potřeby) a věnovali jsme mu navíc cca 230 Kč. Nás to nestálo skoro nic a na Vandym jsme viděli, jak moc je šťastný a kolik peněz to pro něj znamená. A tak jsme byli šťastní vlastně všichni 😊

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•