Abychom si trochu odpočinuli od chrámového komplexu Angkor, přemýšleli jsme, jakou další zajímavost v blízkosti Siem Reapu navštívíme. Nabízela se nám návštěva „plovoucích“ vesnic, ale tu jsme si nakonec z několika důvodů rozmysleli. Vyhrál u nás výlet do národního parku Phnom Kulen, jehož součástí je shlédnutí obrovské ležící sochy Buddhy v jednom z chrámů, posvátného pramene řeky, která protéká Angkorem, a nakonec osvěžení se v jezírku s výhledem na vodopády.
Opět byla potřeba zajistit si řidiče, tentokrát však řidiče 4×4 vozidla 🚘 Jednak z toho důvodu, že národní park se nacházel cca 2 hodiny jízdy autem, jednak proto, že terén by byl pro tuk tuk nesjízdný. Vzhledem k tomu, že do parku vede cesta, na kterou se vleze pouze jeden automobil, je to zařízeno tak, že dopoledne je dovolen pouze vjezd (do 12 hodin) a odpoledne pouze výjezd (po 12 hodině).
Před vjezdem do parku jsme si museli sehnat vstupenky. Kancelář 🏢 byla trochu nepochopitelně umístěna ve městě Siem Reap. U samotného parku pak už nebyla možnost lístky koupit. Vyšly nás na cca 460 Kč za osobu.
Řidiče nám dělal jeden mladší Kambodžan, který uměl vcelku obstojně anglicky, takže jsme si dlouhou cestu zkrátili povídáním (dokonce i o politických poměrech v Kambodže, což je pro místní tabu. Kladl nám pak na srdce, abychom v Kambodže neříkali, co jsme se od něj dověděli). Za „vypůjčení“ řidiče jsme zaplatili cca 1500 Kč, a opět bylo zcela na nás, jak dlouho v parku pobudeme. Automobil byl klimatizovaný, zřejmě dle potřeb Evropanů. Chudák řidič po cestě začal i kašlat a smrkat, ale to už byla zima ❄️ i nám, takže jsme ho poprosili o zvýšení teploty. Jak ten byl rád!
Naší první zastávkou byla Preah Ang Thom pagoda, kde jsme mohli vidět osmi metrovou sochu ležícího Buddhy dosahující stavu nirvány. Do pagody jsme však museli překonat několik schodů, na kterých už čekaly desítky natažených rukou čekajíc na přilepšení. Bohužel, mezi lidmi bylo nejvíce dětí, které se vůbec neostýchaly si o nějaký ten dolar říct. Dle našeho názoru však děti patří do školy 📓 a je potřeba je v této „činnosti“ nepodporovat.
Vstup do pagody Preah Ang Thom 
Socha ležícího Buddhy 
Detail sochy
U pagody jsme pak ještě měli možnost pronajmout si řidiče motorky (za cca 370 Kč za osobu), který by nás zavezl do dalších chrámů (motorka proto, že cesta pro auto byla úzká), ale chrámů už jsme za poslední dny viděli tolik, že jsme tuto příležitost nevyužili. A rovnou jsme vyrazili na další bod naší cesty. Předtím jsme se však trochu zasytili místní pochoutkou – pečenými malými banány (jedna místní žena je pekla v banánových listech na uhlících) 🍌
Dorazili jsme k řece pojmenované 1000 Lingas (linga je anikonické zobrazení hinduistického boha Šivy, má tvar falusu). Jedná se o řeku, kde lze v době sucha, když voda trochu opadne, spatřit tyto lingy. Jsou vytesané do pískovce a kromě nich lze spatřit i další motivy (např. krávy). My jsme se zašli podívat i k prameni této posvátné řeky. Šli jsme i kousek proti proudu řeky, ale pak se cestička začala zužovat a vést do husté džungle, kde už jsme se moc neodvážili vejít (po vyprávění od našeho řidiče, kdy nám povídal o nebezpečných zvířatech v džungli a kolik lidí ročně zemře na hadí uštknutí).
1000 Lingas 
Pramen řeky 
Džungle kolem řeky 
Detail na lingy
Od řeky jsme se pak pěšky vydali k vodopádům. Minuli jsme jedny menší, s plytkým jezírkem, kde se koupali hlavně místní děti. My jsme ale měli namířeno dál, za jeho většími bratry. Tyto vodopády mají nějakých 15 až 20 metrů, a i když bylo období sucha, bylo na co se dívat.
U vodopádů 💧 už místní vynalézavci snesli několik uzamykatelných beden, kde si mohli turisté uschovat své věci během pobytu v jezeře (za cca 23 Kč). Někteří vystavěli i jakési provizorní převlékárny (taktéž za cca 23 Kč, platilo pro proces „do plavek“, a zároveň i proces „z plavek“). Neznamenalo to však, že turisté těchto služeb museli využít a nikdo je ani nenutil. My jsme si řekli, že když už si dali tu práci, tak těch pár peněz obětujeme a někomu přilepšíme.
Voda v jezeře byla opravdu studená, ale v tom horkém dni nám to vůbec nevadilo. Když bylo nejhůř, slunili jsme se na kameni, před námi výhled na vodopády, pod námi výhled do čisté, chladné vody. Navíc s bonusem rybičkové pedikúry. Okusujících rybiček bylo plné jezero! A tak jsme si ten jeden z posledních dnů v Kambodže opravdu užili 👌
