Vzhůru na Nový Zéland

Singapurské letiště Changi už jsme znali jako naše boty 👞 Automaticky jsme tedy zamířili k samoobslužným automatům a velice rychle jsme se odbavili. Odlétali jsme z terminálu 3, který je blízko výstupní stanice metra. Skytrain jsme tentokrát nemuseli využít. A protože už se blížila doba večeře, zašli jsme si na jídlo do stejné restaurace, v jaké jsme jedli minule, protože nám tam opravdu chutnalo a ceny za jídlo nebyly přemrštěné.

Po večeři jsme se přesunuli do odletové části letiště, kde jsme si už chtěli odbýt letištní kontrolu a mít klid, ale zjistili jsme, že ke kontrole nás pustí až těsně před odletem letadla, takže jsme se šli projít po terminálu. Věděli jsme, že tam má být motýlí zahrada, kterou nebylo úplně jednoduché najít, ale nakonec se nám to podařilo. K naší smůle jsme zjistili, že motýli již mají noční režim 🌛 a že už si spinkají někde v zákoutích zahrady. To nám ale zase tolik nevadilo, jelikož motýlů jsme si užili dost v singapurské zoo.

Náš plánovaný odlet byl ve 22:25 a asi hodinu předem se otevřela bezpečnostní kontrola, kterou nebyl problém projít. Mysleli jsme, že už brzy budeme nastupovat do letadla, ale na ceduli u brány naskočilo asi 30 minut zpoždění. Mezitím ještě letištní pracovníci vyvolávali jména některých spolucestujících (zřejmě problémy s vízy), takže jsme bedlivě poslouchali, zda neuslyšíme to své. Naštěstí se tak nestalo 👌

A protože jsme kvůli zpoždění letu měli čas, začali jsme se už zaobírat nastavením SIM karty 📱 kterou budeme používat na Novém Zélandu. Tak nám čekání rychleji uteklo. Dle instrukcí letištního personálu jsme se pak seřadili podle skupin (skupina byla uvedena na palubním lístku), aby nalodění cestujících proběhlo hladce a nevznikaly zbytečné průtahy. Konečně jsme se tedy dostali na palubu.

Tentokrát jsme letěli společností Singapore Airlines, která se řadí mezi nejlepší aerolinky světa 🔝 Po nástupu do letadla jsme byli mile překvapeni, protože interiér letadla vypadal mnohem moderněji než u společnosti Swiss. Letěli jsme největším dopravním letadlem, které je v provozu, a to dvoupatrovým Airbusem A380. Let trval cca 10 hodin.

Podobně jako u předchozího dlouhého letu se společností Swiss, i zde byla k dispozici palubní zábava pro zkrácení času 📽️ polštářek a deka pro pohodlnější let a sluchátka 🎧 Můžeme říci, že prostoru zde bylo o poznání více a celkově byl let pohodlný. Což dokazuje i to, že si Veru dokonce na pár chvil i zdřímla. Konečně! V letadle jsme pak ještě během letu vyplnili příletovou kartu, kterou jsme dostali od letušek.

• 

• 

• 

• 

Po příletu do Aucklandu jsme rovnou zamířili k pasové kontrole 🛃 Bohužel jsme nemohli využít našich elektronických pasů, protože přepážky pro ně byly určeny jen pro vybrané státy. Fronta postupovala velmi pomalu, ale nakonec jsme se po hodině a půl k celníkovi dostali. Obávali jsme se nějakého delšího výslechu, ale celník po nás prakticky chtěl jen potvrdit adresu, kterou jsme uvedli v příletové kartě, a ptal se nás, co budeme na Zélandu dělat. Tak se nám zaktivnila naše víza.

Po pasové kontrole jsme došli do haly k pásům, kde jsme si odchytili naše zavazadla 🧳 Se všemi batohy jsme pak přešli ke vstupní kontrole, kde si od nás vzali příletovou kartu (do ní pak vepisovali poznámky pro rentgenovou kontrolu) a hned se nás zeptali, jestli vezeme outdoorové vybavení (a jaké) a nějaké jídlo a pití (ty jsme neměli – kromě vody z letištního pítka, ale to bylo ok). Vyjmenovali jsme hned několik věcí, jelikož jsme nevěděli, co přesně chtějí vědět. V podstatě je ale zajímalo jen to, jestli s sebou máme stan a pohorky.

• 

• 

Vstupní kontrola na Novém Zélandu je známá tím, že je obzvláště důkladná. Stačí jedno jablko 🍏 nebo nevyčištěné boty a člověk dostane pokutu 400 novozélandských dolarů, což je v přepočtu asi 6000 Kč. Naštěstí, člověk má stále dost času všechny nepovolené věci vyhodit do speciálních košů (před samotným rentgenovým snímáním zavazadel, poté už není cesty zpět a pokuta člověka nemine). Také zaměstnanci se nás minimálně dvakrát ptali, zda opravdu nemáme nějaké nepovolené věci, a že ještě máme čas je vyhodit.

My jsme však do příletové karty pravdivě uvedli, že vezeme pohorky 🥾 takže nás poslali na jejich kontrolu. Paní nám boty důkladně zkontrolovala (zajímalo ji hlavně, zda boty nenesou stopy hlíny a bahna) a zdály se jí být v pořádku, takže tašku s nimi oblepila páskou. Zbytek zavazadel musel projít ještě rentgenovou kontrolou ☢️ To jestli jsme náhodou nezatajili nějaké další vybavení či zmíněné jídlo a pití. Toto opatření zde mají hlavně kvůli tomu, aby si zde nezavlekli nějaké škůdce 🐁

Konečně jsme prošli poslední kontrolou a mohli si trochu vydechnout, že všechno dobře dopadlo. A že nám oficiálně začíná náš roční pobyt na Novém Zélandu 🎆 Ubytování jsme měli zajištěno přes Airbnb a paní majitelka nám doporučila, ať si vezmeme taxi 🚕 společnosti Ola Cabs, protože vyjde stejně jako lístek na autobus (až na to, že taxi nás odveze přímo ke vchodu).

Taxi se muselo objednat přes mobilní aplikaci, protože neměli trvalé stanoviště na letišti. To byl trošku problém, jelikož připojení na letištní wifi nám tak nějak nefungovalo 📶 Po chvíli jsme zkoušení vzdali a uvědomili si, že již máme aktivované místní SIM karty. Připojili jsme se tedy přes mobilní internet a taxík jsme objednali bez dalších komplikací. Dokonce jsme zjistili, že na první jízdu máme slevový kupon, takže jízda vyšla levněji než autobusem. Vyšla nás cca na 400 Kč a trvala asi 25 minut (autobus stál cca 510 Kč).

Dojeli jsme k domečku, kde jsme měli týden bydlet. Dům se nacházel v městské části Mount Eden, a spolu s námi ho obývala i majitelka Jane. Ubytování jsme si vybrali také proto, že se pár metrů od domu nacházela autobusová zastávka a do centra Aucklandu to bylo přibližně 20 minut autobusem, který jezdil každých 10 minut. Dále jsme měli jisté parkovací místo, což pro nás bylo také důležité, jelikož jsme měli v plánu pořídit auto 🚗 Ubytování nás vyšlo na cca 7500 Kč za celý týden, což je na Nový Zéland slušná cena.

Po celém letu a všech kontrolách jsme byli celkem utahaní, takže jsme se už těšili na postel a trochu spánku 💤 Večer jsme se zašli mrknout do supermarketu, abychom zjistili, jakou mají nabídku a ceny, a koupili jsme si jídlo na večeři a na další dny. Bohužel se nám stalo, že u pokladny nám nešlo zaplatit českou kartou, protože jsme překročili její limit, ale personál s tím neměl problém a nákup nám odložil do doby, než přijdeme s hotovostí. Bankomat 🏧 byl umístěn hned při vchodu do obchodu a naštěstí z něj peníze vypadly, takže jsme vše vyřešili velmi rychle.

• 

• 

• 

• 

U večeře jsme se seznámili s majitelkou Jane, která se mezitím vrátila domů a trochu jsme si popovídali. Spát jsme chtěli jít brzo, protože další den měl Tom domluvenou schůzku v bance na 9 hodin ráno, ale moc jsme toho kvůli časovému posunu nenaspali ⏰