Singapur – město zeleně

Dovolená v Kambodže nám rychle utekla a nastal čas se opět přesunout do Singapuru, kde nám zbývaly poslední čtyři dny do odletu na Nový Zéland. Ty jsme chtěli využít do poslední minuty. A protože je Singapur celkem rozmanitý a centrum města jsme už prozkoumali, rozhodli jsme se, že první den strávíme co nejvíce v přírodě 🌳

Po menším internetovém průzkumu místních národních parků (brali jsme v potaz dojezdovou vzdálenost, zajímavosti v parcích a jejich velikost) jsme nakonec zvolili návštěvu Central Catchment Nature Reserve, což je největší národní park v Singapuru. Jeho součástí je např. singapurské zoo (které jsme navštívili následující den), přehrada MacRitchie (nejstarší v Singapuru) nebo stezka TreeTop Walk (s visutým mostem uprostřed džungle). Poslední dvě zmiňované jsme si chtěli projít.

Veru v Singapuru ráda jezdila autobusy 🚌 protože mohla sledovat cestu. Což je zvláště příjemné, pokud cesta trvá delší dobu. V metru se toho vidět moc nedá… Bylo tak pro nás milé zjistit, že od našeho ubytování vede přímá autobusová linka až k přehradě MacRitchie, čehož jsme využili. Cesta trvala přes půl hodiny a pro Veru to navíc byla premiéra v dvoupatrovém autobusu.

Nijak jsme cestování v autobuse neřešili, protože jsme neočekávali, že by se mohlo od toho v Česku lišit. Počkali jsme si tedy na naši výstupní zastávku (tu jsme kontrolovali pomocí GPS na mobilu, jelikož názvy zastávek nijak hlášeny nebyly – v tom by se Singapur mohl zlepšit), a šli jsme pomalu ke dveřím. Na to se nás paní řidička začala vyptávat, jestli vystupujeme a máme namířeno k přehradě MacRitchie (že prý na takovou procházku je moc horko – no, v tom asi Singapurci nejsou zajedno, protože podle jednoho pána, se kterým se dala Veru do řeči a stěžovala si na horko, horko prý vůbec nebylo) a odkud jsme (po naší odpovědi naprosto bez okolků přiznala, že vůbec netuší, kde nějaké Česko leží) 😶

Říkali jsme si, jak je hezké, že mají v Singapuru tak přátelské řidiče, než jsme později zjistili, že každý výstup na zastávce se musí řidiči dopředu ohlásit tlačítkem, jinak na zastávce prostě nezastaví ⏹️ Ještě, že byla paní řidička tak ochotná!

Po příjezdu k přehradě už měl Tom klasicky hlad, takže jsme si dali oběd v místním bistru, kde bylo dobré a levné jídlo. Nasyceni jsme pak vyrazili na třináctikilometrovou trasu zvanou MacRitchie Trail kolem přehrady MacRitchie a dál do džungle.

• 

• 

Začátek, stejně jako konec trasy vedl podél nádrže, která mimo jiné sloužila i k rekreaci lidí. Zanedlouho nás cesta zavedla hlouběji do džungle, kde byl slyšet především řev cikád a zpěv ptáků. Tu a tam nám přes cestu přeběhly veverky 🐿️ či ještěrky nebo se na nás přišli podívat makakové 🐒 kteří v parku volně žijí. Celá trasa byla velice dobře značená, každý ušlý kilometr nám vždy připomínal milník u cesty.

• 

• 

• 

• 

Asi po hodině a půl jsme dorazili k rangerské stanici, kde byly i toalety a pitná voda, takže jsme doplnili zásoby a osvěžili se 🚰 Odtud jsme se vydali na jednosměrnou stezku zvanou TreeTop Walk. Jednalo se v podstatě o procházku v korunách stromů, jejíž součástí byl i visutý most dlouhý 250 metrů a v jeho nejvyšším bodě zavěšený ve výšce 25 metrů.

• 

• 

• 

Po této odbočce jsme se vydali k rozhledně Jelutong, ze které jsme mohli pozorovat ptáky v korunách stromů, a která nám poskytla impozantní výhledy do okolní džungle. Bohužel se nám pak po cestě dost zkazilo počasí 🌩️ a začalo hřmět (z čehož už máme po jistých zkušenostech docela strach), ale byli jsme už za půlkou trasy, takže jsme se rozhodli pokračovat dále.

Cesta od rozhledny zpět do civilizace už tak záživná a ohromující nebyla, protože vedla kolem rozlehlého golfového hřiště ⛳ Když v tom jsme uslyšeli zvuk sirény, který zněl cca 2 minuty a my neměli absolutně žádné ponětí o tom, co by měla siréna značit, a zda se máme začít bát. Vše se velmi rychle vyřešilo následným hlášením, že jde o signál pro golfisty, že se mohou vrátit na hřiště.

Vypadalo to, že nás bouřka obešla a bylo už jen pod mrakem. To už jsme ale docházeli zpět k vodní nádrži, podél které vedla dřevěná lávka, a my jsme tak měli možnost nahlédnout na život pod vodní hladinou. Cesta nás pak zavedla do krásně upraveného parku, kde byla spousta květin a stromů. A taky jedna velká potvora, která nám zkřížila cestu – volně žijící varan skvrnitý (toho jsme později viděli volně i v botanické zahradě nebo v zoo) 🦎

• 

• 

Byli jsme už sice unavení, ale ještě nebylo tak pozdě, abychom už zalézali na kutě. Zjistili jsme, že jednu zastávku metrem bychom dojeli k botanické zahradě, která je navíc zdarma (až na pavilon orchidejí, kde vstupné stálo cca 90 Kč). Stanice metra byla od přehrady vzdálena asi 15 minut chůze, takže nebylo nad čím váhat.

Zahrada byla opravdu rozlehlá a rozdělená do několika „podzahrádek“ – např. bylinková zahrada 🌿 zahrada s léčivkami, zázvorová zahrada apod. Uvnitř zahrady bylo i několik jezírek a odpočinkových zón. Všude se potulovala nějaká zvířata – kohouti, slepice, varani, velké vodní želvy 🐢 kachny… Jedním slovem byla tato botanická zahrada opravdu dechberoucí a my jsme v ní zůstali skoro až do tmy. Po dni stráveném v osvěžující zelené přírodě se nám opravdu dobře usínalo.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•