Letadlo do Kambodže nám letělo ve dvě odpoledne, a protože jsme věděli, že si musíme opět projít celým procesem odbavení, nechtěli jsme nic nechat náhodě a na letiště jsme vyrazili v předstihu. Na letišti jsme pak na tabuli zjistili čísla přepážek, kde nás odbaví a vyrazili jsme k nim, nadšení, že se tak rychle zbavíme těžkých krosen a zbyde nám i čas na prohlídku údajně nejkrásnějšího letiště na světě.
U přepážek jsme k našemu překvapení zjistili, že je neobsluhují žádní lidé, a že si budeme muset zahrát na zaměstnance dané společnosti a odbavit se sami. Před přepážkami už na nás koukalo několik dotykových panelů, kde jsme si tedy vytiskli palubní lístky, navolili počet zavazadel, které jsme chtěli odbavit, a vytiskli si k nim štítky. Ty pak byly potřeba správně umístit a nalepit na krosny. Ještě nezapomenout odlepit jeden ústřižek se jménem a s kódem a nalepit jej na krosnu a druhý nalepit na palubní lístek (pro pozdější případnou reklamaci zavazadel). Uf, hotovo. S celým procesem nám ještě ochotně pomohl jeden zaměstnanec letiště, který sice neuměl anglicky (nebo teda možná uměl, jen jsme měli velký problém mu rozumět), ale i přesto jsme to spolu celé zvládli. Pak už jen doufat, že to stejně hladce půjde i u přepážky, a že nám krosny opravdu odletí, spolu s námi, do Kambodže.
Proces u samotného pásu byl o něco složitější, ale nakonec byly obě krosny úspěšně „spolknuty“. Jelikož nás toto stálo nemalé úsilí a doba obědu se již blížila, šli jsme vyhledat restauraci s místními dobrotami (jeden oběd v restauraci Pappamia vyšel na cca 250 Kč). A že jsme si pochutnali! 🍲 (Nic na tom neměnil ani fakt, že nás tam trošku „odrbali“ – naúčtovali nám fresh džus, který sice donesli, ale my jsme měli objednánu vodu, která samozřejmě stála 3x méně. Bohužel, v restauraci se platilo dopředu a čert aby se vyznal v té jejich řeči na účtence.)
Singapurské letiště Changi je obklopeno mořem a je poměrně rozsáhlé. Má celkem 4 terminály a zhruba uprostřed nich můžeme navíc obdivovat velkou kupoli zvanou Jewel, které vévodí obrovský vodopád. Kolem pak na vás doslova dýchají tropy spolu s všudypřítomnými orchidejemi a dalšími tropickými rostlinami a stromy. Mezi terminály se pak můžete přesunovat pěšky nebo tzv. Skytrainem, což je v podstatě vláček na kolech řízený počítačem 🚈 Letiště pak nabízí i množství atrakcí, kde můžete zabít zbývající čas do odletu. Bohužel, ne všechny jsou zdarma a nevedou k nim žádné ukazatele, je tedy obtížnější je najít.
My jsme odlétali z terminálu 1, kde se daly navštívit atrakce jako například Arrival Garden (zahrada s květinami a rostlinami naaranžovanými do tvarů různého hmyzu), Water Lily Garden (jezírko s lekníny), Cactus Garden (střešní zahrada se sukulenty) nebo Discovery Garden (procházka po visutých mostech). Nás ale zajímal hlavně vodopád v Jewel, který jsme si prošli kolem dokola pěšky (a také zdola nahoru), a který jsme viděli i z okna okolo projíždějícího Skytrainu. O to impozantnější nám vodopád připadal. Chtěli jsme navštívit i další atrakce v Jewel (např. Mirror Maze –zrcadlové bludiště, Hedge Maze – labyrint z živého plotu nebo Canopy Park), ty už ale byly zpoplatněny (na náš vkus celkem drahá zábava).
Než jsme se nadáli, přiblížil se náš odlet do města Siem Reap v Kambodže. Bezpečnostní kontrolou jsme tentokrát procházeli až u samotné brány v předem určený čas. Aby Veru nebyla ve stresu, že jí letadlo ulétne před nosem, když si zajde na toaletu, stihla si na ni dojít už před kontrolou. Vrátila se po delší době a ve zcela jiném stavu. Vytopený záchod 🚽 a pohled užaslé uklízečky raději nebudeme zmiňovat…
Cestovali jsme leteckou společností Jetstar (něco jako nízkonákladový Ryanair, ale shodli jsme se, že Jetstar byl mnohem komfortnější a příjemnější). Letěli jsme cca 2 hodiny a během letu nám nic neservírovali (alespoň ne zdarma), ale to vůbec nevadilo, protože let nám uběhl velice rychle. V průběhu jsme museli opět vyplnit příletovou kartu, kterou jsme pak odevzdali úředníkům. Kambodža z výšky vypadala nedotčeně a úchvatně. Viděli jsme jen pralesy a zaplavená rýžová políčka 🌴🌾 Opravdovou „evropskou“ silnici jsme viděli svrchu snad jen jednu. A občas nějakou menší zástavbu, jakože město nebo vesničku.
Letiště v Siem Reap bylo sice maličké, ale velmi půvabné. Působilo na nás spíš takovým „domácím“ dojmem. Podobně jako letiště Changi v Singapuru, i zde bylo nespočet rostlin a květin. Pasová kontrola proběhla tak rychle, že jsme si ani neuvědomili, že už čekáme u pásu na naše zavazadla.
Letiště v Siem Reap 
Parkoviště tuk tuků před letištěm
Protože je Kambodža jedna z nejchudších zemí jižní Asie, nemuseli jsme až tak moc řešit cenu ubytování. Už předem jsme si vybrali hotel (což pro nás není vůbec typické), kdy jedinou naší podmínkou bylo, že to nebude žádný luxusní resort o výměře 2000 m² all inclusive spolusdílený s dalšími 150 000 lidmi. Oko nám padlo na krásný „místní“ hotel 🏨 s bazénem obklopeným tropickou vegetací. V ceně hotelu jsme měli zajištěný i transfer z letiště, takže jsme se nemuseli příliš zaobírat místními dopravními prostředky a fér cenami za ně.
Náš řidič (tuk tukář Vandy) s cedulí a naším jménem (konečně jsme to mohli zažít) už na nás čekal u východu z letiště. Byl velice milý a ochotný, a kdyby mohl, tak vezme všech 60 kg našich zavazadel na svá bedra a donese nám je snad až do postele. Naložili jsme se na tuk tuk včetně všech zavazadel a vyjeli jsme směr hotel. Ve skutečnosti se nejednalo o tuk tuk v pravém slova smyslu, ale o motorku (či skútr), za kterou byl zapřažený vozík 🛺 Za tu jednu jízdu do hotelu (trvající cca půl hodiny) jsme nebyli s to pobrat, jakými silničními pravidly se Kambodžané řídí (a vlastně jsme to nepochytili ani za celý pobyt).
No, kdybychom si měli půjčit skútr a jet na něm sami, asi bychom se daleko nedostali. Helmy místním motorkářům zřejmě moc neříkají. O to smutnější pohled, když na takové motorce cestují spolu s rodičem i malé, křehké děti. Co vše jsou schopni místní obyvatelé na motorkách a skútrech přepravit je fascinující (např. běžná jízda třech a více lidí na jednom skútru, převážení zvířat na skútru nebo obrovských a těžkých břemen daleko přesahujících rozměry skútru), ale moc nás to nepřekvapilo. Podobné věci jsme už zažili v Africe, a tudíž to pro nás nebyl tak velký kulturní šok.
Po obohacující jízdě jsme se konečně dostali na hotel, kde jsme dostali uvítací čaj (silný a sladký) 🍵 a základní instrukce (kde co najdeme, od kolika hodin jsou snídaně, od kolika hodin můžeme využívat bazén apod.). Dostal nás na starost mladý Kambodžan, který sice moc neuměl anglicky (bylo vidět, že má naučené fráze a cokoli mimo ně už mu dělalo problém), ale opravdu se snažil. Na oplátku jsme se snažili my rozumět jemu a neptat se na jednu věc tisíckrát.
Jelikož hotel zprostředkovával i výlety do okolí, využili jsme toho a na další den si rovnou objednali tuk tukáře Vandyho jako našeho osobního řidiče v chrámovém komplexu Angkor Wat. A protože toho bylo na jeden den moc, celí vyhladovělí jsme zašli do hotelové restaurace (která byla celá otevřená) ochutnat něco dobrého. Po večeři jsme se rozhodli ještě vyzkoušet bazén, který byl celý jen pro nás, jelikož hoteloví hosté už byli dávno ve svých pokojích. A jak nejlépe zakončit den v tropech? Vynikajícími koktejly 🍹
Ahoj Veroniko a Tome,precetli jsme si Vase krasne a dlouhe komentare a shledli i videa,babiccce se to take moooc libi,rikala, ze takova krasna priroda,vsude cisto,ty nadherne budhisticke chramy,hotely a zdrave jidlo,botanicka zahrada a kvetiny,ze at si tu krasu ve zdravi uzivate,videla i vase pojizdne auticko,ktere se ji take libi.Tak mili cestovatele,uzivejte si to moooc hlavne ve zdravi a budeme se opet tesit na pekne psane komentare i fotky s videi.Mnejte se krasne a pozdravujeme Vas! Ahoojki! Strejda a babi.