Vzhůru do Singapuru

Čekala nás opravdu dlouhá cesta (Praha-Curych-Singapur cca 14 hodin čistého letu), kdy jeden z nás už se jí nemohl dočkat a druhý se modlil, ať už je za ním ✈️ Letěli jsme švýcarskou společností Swiss a první let byl velice pohodlný a celkem jsme si ho i užili (komfortní sedadla, dostatek prostoru i pro dlouhány, svačinka a pití v ceně, lahodné švýcarské čokoládky – kolik kdo chtěl).

• 

• 

• 

Naproti tomu u druhého letu bylo vidět, že letadlo má svá nejlepší léta dávno za sebou (interiér byl zašlý, sedadla úzká, nedostatek prostoru i pro menší postavy). Dlouhý let se dal zkrátit palubní zábavou (k dispozici celkem slušná řádka filmů i seriálů, her apod.), která přišla vhod (Veru zřejmě jako jediná pasažérka celou noc koukala na filmy – v letadle prostě neusne, a basu s ní držel ještě jeden spolucestující, i když i ten nad ránem nakonec vytuhnul). Servis personálu byl dobrý, jídlo ucházející. A opět nechyběly čokoládky 🍫 V průběhu letu jsme pak ještě museli vyplnit příletovou kartu, kterou si odebrali imigrační úředníci.

Po příletu jsme se vydali k pasové kontrole 👮 Zcela neprozřetelně jsme se rozhodli zbavit všech dlouhých svršků ještě před kontrolou, mezitím nás předběhlo asi tak 100 japonských školáků a samotná kontrola se velmi protáhla. Až natolik, že nám z panelu zmizela informace o tom, na kterém pásu máme očekávat naše krosny. Naštěstí, naše krosny vesele jezdily stále dokola na jednom z nejbližších pásů a nebyl problém je najít.

Když už jsme konečně měli razítka v pasech a krosny i batohy na zádech i břiše a blížili se k východu, odchytili nás pro kontrolu zavazadel. Pro nás to znamenalo opět sundat a znovu nahodit těch cca 30 kg, které jsme si s sebou z Česka přivezli. Uf. A teď už jen zamířit na metro a hurá spát 🚇

Metro v Singapuru nese krásný název SMRT Trains ☠️ Není potřeba si kupovat speciální jízdenku, dá se platit pohodlně debetní či kreditní kartou přímo u turniketů. Metro je moderní, všude jsou značeny směry, ve vozech je možné sledovat směr jízdy a budoucí zastávky, dokonce je i vyznačen směr na podlaze, kde máte při příjezdu metra stát (viz foto uprostřed). V samotném voze je pak zakázáno konzumování jídla a pití pod vysokou pokutou, což všichni bez výjimky dodržují. Modernější vozy pak na displeji ukazují i schémata stanic, jejich únikové východy, eskalátory, výtahy atd. Není zde ani možné vstoupit do kolejiště, protože to je od nástupiště odděleno skleněnou stěnou s automatickými dveřmi (naše budoucí metro – linka D).

• 

• 

• 

Metrem jsme se svezli do stanice Chinatown 🐉 (a že to byla dlouhá jízda – od letiště něco málo přes hodinu), kde jsme byli ubytovaní v Galaxy Pods (cca 1100,- Kč za dvoulůžko za noc vč. snídaně). Byl to sice hostel (a hostelům my se vyhýbáme), ale brali jsme to jako zážitkový nocleh. Brzy se ukázalo, že byl zároveň i adrenalinový.

A protože jsme byli vyhládlí, zašli jsme se podívat na místní čínskou tržnici a streetfood 🥢, kde jsme se levně (cca 140 Kč za 1 jídlo) a dobře najedli (a zároveň beze strachu pozdějších střevních potíží). A i když byl streetfood venkovní, zároveň byl „klimatizovaný“ (na několika velkých pilířích se skleněnou střechou byly obrovské větráky). V Singapuru totiž zřejmě milují klimatizaci a je všude, kde se dá (v MHD, ve stanicích, v nákupních střediscích, v obchodech, na různých atrakcích apod.), což by nebylo nic proti ničemu, ale většinou je nastavena na velmi nízkou teplotu (tipla bych si pod 20°C – což při venkovních teplotách nad 30°C není nic příjemného).

• 

• 

Po dobrém jídle jsme se těšili na sprchu a hlavně na spánek. Nocleh v kapsli 🚀 byl opravdu zajímavý, ale příště už bychom pravděpodobně volili jinak. Kapsle byla malá – jak na šířku, tak na délku. Byli jsme rádi, že jsme se tam tak tak vešli i s našimi menšími batohy (Tom měl trochu problém, protože kapsle byla dlouhá tak max. 170 cm a s jeho 190 cm si nemohl moc vyskakovat – to jsme elegantně vyřešili spaním do úhlopříčky). Ke každé kapsli totiž náležela jedna uzamykatelná skříňka a do té naší jsme narvali jen jednu krosnu. Druhou jsme museli nechat před kapslí a doufat, že ji nikdo neukradne (i když s tím, kolik vážila, jsme se moc obávat nemuseli).

Zajímavým architektonickým řešením byla i společná „koupelna“ 🧻🚿 Jednalo se o toaletu, kde byla nainstalována i sprcha. Na jednom patře byly tyto toalety dvě – pánská a dámská. Pokud se někdo zrovna sprchoval a vy chtěli toaletu využít, měli jste smůlu. Po uzavření kapsle se v ní po chvíli nedalo moc dýchat a bylo v ní horko, takže jsme museli mít zapnutý vnitřní větrák, který dost hučel. Hostel byl situován na celkem rušnou ulici plnou barů a živé hudby, takže jsme to měli i s místní kulturou.

• 

• 

• 

Snažili jsme se spát co to dalo, abychom měli dostatek energie 🔋 na další den a na další dobrodružství.