Náš campervan KIA Pregio

O Novém Zélandu jsme si už dopředu sháněli informace, chodili jsme na přednášky lidí, kteří zde prožili rok svého života, a tak nějak jsme si už v hlavě namýšleli, jak bychom mohli tuto velkou cestu pojmout. Neměli jsme zkušenosti s cestováním v karavanu, ale po naší dovolené v Norsku jsme po takové cestě toužili. No a Nový Zéland je pro tento typ cestování jako stvořený. Začali jsme tedy shánět informace o tom, jak takový campervan vypadá, jaké nabízí možnosti a na kolik peněz vyjde.

Na Zéland už jsme přijeli s představou, jaké požadavky by měl campervan splňovat, aby se nám pohodlně cestovalo. Plány jsou samozřejmě jedna věc, ale realita a momentální nabídka je věc druhá. Nakonec jsme museli popřemýšlet, bez čeho se obejdeme a naopak, přes co „nepojede vlak“. Rozpočet jsme si stanovili celkem vysoký, ale také jsme nechtěli platit zbytečně moc peněz.

Praxe je totiž taková, že moc backpackerů nechce po roce používání campervanu příliš slevit na ceně a spíše požadují ještě více peněz, než za kolik campervan původně koupili. Je celkem běžná věc, že se tu prodávají sice opravdu krásné campervany (co se týče interiéru a vybavení, časté jsou celodřevěné vestavby), ale jedná se minimálně o 25 let stará auta a cenově se pohybují mezi 180 000 – 250 000 Kč (či více). Otázka pak zní, jak dlouho tak staré auto vydrží a co s krásnou vestavbou, když auto bude zralé tak akorát do šrotu…

Požadavek	Realita	Splněno
Rok výroby minimálně 2000 (požadavek, přes který nejel vlak)	Rok výroby 2004	✔
Počet najetých km do 300 000	Počet najetých km 440 000 (po konzultaci by to s dieselovým motorem neměl být problém)	✘
Certifikace self-contained (dává nám mnohem větší možnosti kempování, přes tento požadavek nejel vlak)	Certifikace self-contained	✔
Vnitřní kuchyně (kuchyně vzadu na místo kufru je nepraktická z důvodu např. špatného počasí, přes tento požadavek nejel vlak)	Vnitřní kuchyně	✔
Palivo benzín (u naftových motorů se musí platit poplatek za najeté kilometry, provoz sice vychází na stejné peníze, ale je otravné si kilometry hlídat a stále chodit dokupovat na poštu)	Palivo nafta	✘
Klimatizace	Bez klimatizace (za dva měsíce v létě jsme si klimatizaci v autě přáli jen párkrát)	✘
Rozvodový řetěz (nehrozí prasknutí řemene a tím poškození celého motoru)	Rozvodový řetěz	✔
Vyšší a delší auto (více prostoru na skladování a možnost se ve voze postavit)	Standardní délka a výška vozidla	✘
Cena do 200 000 Kč	Cena 100 000 Kč	✔

Hlavní požadavky, které jsme si stanovili, campervan splňoval, proto jsme také nakonec na nabídku kývli. Důležité pro nás bylo, že byl campervan certifikován jako self-contained. Na Zélandu je totiž vybudováno velké množství kempovišť, která jsou zdarma, avšak velká část z nich jsou určena pouze pro self-contained vozidla, protože zde chybí zázemí (např. toaleta nebo místnost pro umývání nádobí). Tato kempoviště zdarma většinou vypadají jako travnaté či štěrkové plochy, kde je k dispozici toaleta (většinou suchá) bez možnosti přístupu k vodě.

Aby vozidlo mohlo být certifikováno jako self-contained, tedy „soběstačné“, je nutné, aby bylo vybaveno přenosnou toaletou, dřezem se sifonem, barelem na pitnou vodu (12 l na osobu na tři dny), barelem na odpadní vodu (musí být odlišen), který navíc musí mít nouzový vývod odpadní vody mimo vozidlo (pro případ, že dojde k úplnému naplnění barelu) a uzavíratelným odpadkovým košem. Smyslem této certifikace je v podstatě být schopen „přežít“ 3 dny bez přístupu k pitné vodě a bez možnosti vylití/vysypání odpadu.

• 

• 

Kromě výše popsaného self-contained vybavení jsme nákupem campervanu získali takový malý „domeček na čtyřech kolech“. Máme k dispozici kuchyňku, která je umístěna hned za sedadly. Vařit můžeme na dvouplotýnkovém vařiči, který se dá i odpojit a přenést např. ven, když je hezky. Na vařič je napojena plynová láhev, která pojme 2 kg plynu a vystačíme si s ní cca měsíc. Vedle láhve pak máme uzavíratelný koš. Špinavé nádobí pak umýváme ve dřezu s ruční pumpou (máme ale v plánu vyměnit ruční pumpu za elektrickou – z důvodu většího pohodlí).

• 

• 

• 

Pod dřezem máme umístěny dva dvacetilitrové barely (na pitnou a odpadní vodu). S těmi si vystačíme cca 2 až 3 dny. Kromě barelů máme k dispozici i dvě dvoulitrové láhve, ve kterých máme užitkovou vodu a využíváme jich např. pro dolévání vody do ostřikovačů nebo k osobní hygieně. A také využíváme klasických lahví na pití (máme čtyři). Výpustní kohout u barelu na odpadní vodu máme vyvedený ven z auta, a pokud jej chceme vylít, jednoduše k němu napojíme zahradní hadici a vodu vylijeme na místě k tomu určeném. Nad barely pak máme dvě poličky se šuplíkem, kde máme schované nádobí.

• 

• 

Nad dřezem pak máme poličku, kde skladujeme všemožné koření, čaje či med (ten je na Novém Zélandu obzvláště výborný). Na potraviny jsme si pak v campervanu vyčlenili jednu skříňku, kde uchováváme převážně konzervy, olej, sušené mléko, vločky, kávu nebo sušenky. Ostatní potraviny pak máme uzavřeny v plastové krabici s víkem (tam máme luštěniny, rýži, těstoviny, kuskus, ořechy, polévky apod.). Čerstvé ovoce a zeleninu pak máme nejčastěji v otevřené dřevěné bedýnce nebo v termo tašce (ta nám slouží jako lednice).

• 

• 

Dále máme k dispozici „předsíňku“, kde máme botník (velice praktická věc) a šatní skříň. V šatní skříni máme trička, mikiny, bundy, plavky a spodní prádlo. Nad šatní skříní je pak umístěna ještě menší skříňka, kde máme uloženy malé batohy, šály, čepice, rukavice apod. Zbytek věcí pak máme uschovaný ve dvou skříňkách vedle postele (kalhoty, kraťasy a tašku na špinavé prádlo). Předsíňku máme hned při vstupu do auta bočními dveřmi, vedle vařiče a koše. Na zemi máme položené linoleum, je tedy velmi jednoduché a rychlé zem zamést, popřípadě vytřít, když si tam nanosíme např. bahno.

• 

• 

• 

Kromě kuchyňky a předsíně máme i svou ložnici. Spíme na obyčejných matracích (každý má svou, přičemž ta od Veru je trošku zkrácená), pod kterými jsou další úložné prostory. Pod postelí jsou uschovány kromě přenosné toalety ještě naše krosny, turistické batohy, turistické hole, karimatky a spacáky, krabice s potravinami a krabice na drobnosti, které často nepoužíváme, a velká krabice s nářadím, rybářským prutem a sadou na badminton (kromě jiného).

Matrace máme přikryty klasickými prostěradly. Pod hlavu používáme polštáře z paměťové pěny (ty jsme vyměnili za původní měkké a i za tu vyšší cenu stály za koupi) a jako přikrývku máme jednu větší tenkou peřinu (o peřinu se ale často v noci přetahujeme, takže není moc praktická). A aby se nám lépe usínalo, na stropě kolem postele máme fosforeskující hvězdy, duhy a ovečky (Veru je v obchodě prostě nemohla nechat).

Z jedné strany postele máme k dispozici ještě další poličku, kterou využíváme taktéž na drobnosti jako knihy, průvodce, vlhčené ubrousky či paralen. Pod poličkou je několik košíků, kde máme základní kosmetické vybavení, nabíječky a powerbanky, kapesní tiskárnu, sluchátka, čelovky, repelenty apod. V zadním rohu postele máme nainstalovány tři háčky, kde máme pověšeny softshellové bundy.

• 

• 

Pokud chceme, můžeme si z ložnice „složit“ obývák. Z matrací máme během chvilky sedačku. Konstrukce postele se dá složit (zatáhnout) a jedna matrace slouží k sezení, druhá pak k opření se. Do vzniklého prostoru se pak dá umístit menší stoleček. My však tohoto řešení moc často nevyužíváme – buď sedíme venku na campingových židličkách se skládacím stolem, nebo ležíme/sedíme v posteli s otevřeným kufrem a výhledem do okolí.

• 

• 

Jediná místnost, která nám chybí, a kterou si nevezeme, je pochopitelně koupelna. I když i tu jsme si z části nahradili dřezem a lavorem. Lavor nám slouží v podstatě jako vana – jsme schopni si v něm umýt celé tělo včetně umytí vlasů, a to za použití co nejméně vody. Sprcha se dá sice pořídit solární, ale (nejen) z ekologického hlediska (mycí prostředky) to nevidíme jako vhodnou možnost pro nás.

Tak jako v bytě nebo v domě, i zde máme udělány jakési „elektrické rozvody“. Kromě standardní autobaterie máme ještě speciální sekundární baterii (tzv. deep cycle neboli trakční baterii) napojenou na solární panel. Rozdíl mezi startovací baterií a trakční baterií je hlavně v tom, že startovací baterie je určena k dodávání vysokých proudů po krátkou dobu (např. 10 s na nastartování vozidla). Oproti této baterii je trakční baterie určena k dodávání nízkých proudů konstantně po delší dobu (např. několik hodin na nabití elektroniky).

Bohužel, při koupi vozidla jsme o bateriích neměli dostatečné znalosti a později jsme zjistili (kvůli problémům s nabíjením notebooku – často se nám stávalo, že baterie po pár minutách přestala stačit), že v autě nebyly baterie správného typu (místo trakční baterie tam byly dvě startovací baterie), a navíc, baterie byly pravděpodobně špatně používány (přetěžovány). Nezbylo nám nic jiného, než si o bateriích něco nastudovat a pořídit si a nainstalovat nové (resp. jednu novou, trakční). To nás vyšlo na cca 6000 Kč.

• 

• 

Vozidlo jsme už zakoupili s bonusem solárního panelu, který je umístěn na střeše. Solární panel nám během dne dobíjí trakční baterii, a tak vůbec nemáme problém večer dobíjet velké množství elektroniky a ještě si k tomu v celém autě svítit. O nabíjení baterie se stará tzv. regulátor, který máme zabudovaný mezi poličkami u stropu. Tento regulátor navíc disponuje jedním USB portem, který slouží k přímému nabíjení ze solárního panelu (tedy ne přes baterii).

• 

• 

Na trakční baterii máme napojený měnič napětí (lze ho zcela vypnout hlavním vypínačem), ke kterému jsou pak dále napojeny tři („evropské“) zásuvky, a nabíječku na dva USB porty. Na osvícení interiéru auta nám skvěle slouží vánoční světýlka, která máme celou dobu v zásuvce a jen je podle potřeby zapínáme a vypínáme pomocí vypínače. Navíc máme v autě instalována ještě dvě stropní světla.

• 

• 

• 

Náš campervan jsme koupili už plně vybavený, až na větší investici v podobě nové trakční baterie jsme si dokoupili jen pár drobností jako nové polštáře, kuchyňské vybavení (pánev, hrnec s poklicí, nová prkénka, talíře a bedýnku na ovoce) a ručníky s utěrkami, protože původní vybavení už bylo značně opotřebované nebo chybělo úplně.

• 

• 

Nejvíce práce nám však zabralo kompletní umytí a vyčištění interiéru. Odnesla to hlavně Veru, která čistila čalounění a natáhla si přitom nějaký zádový sval. Dva týdny se pak nemohla skoro hýbat. Díky ubytování v Aucklandu jsme měli možnost si nechat vyprat a vysušit všechno ložní prádlo a záclony na okna, což bylo k nezaplacení. Dost času nám taky trvalo přebrat veškeré vybavení od původních majitelů, protože ne vše se nám hodilo. A úplně nejvíce času jsme strávili přemýšlením, kam všechny naše věci (včetně těch původních) uložíme, aby se nám krásně a pohodlně „bydlelo“.

• 

•